Jdi na obsah Jdi na menu
 


Doktoři


Už toho mám fakt dost, to litání po doktorech už mě fakt nebaví. No tak si to představte, v pondělí vstanu brzo ráno, rychle se oblíknu, najím, umyju a potom běžím rychle k doktorce, abych byla na řadě jako první. Co se mi však nestane, jakmile jsem doběhla k doktorce málem jsem si rozbila hlavu o dveře, až potom jsem totiž zjistila, že ordinuje od 10.30-13.00h.Dóst mě to naštvalo, nakonec jsem se však ovládla a opět šla tu dlouhou štreku zpátky domů. Zase jsem se svlíkla a sedla si k televizi. V 10.00h. jsem se zase oblíkla a opět šla k doktorce, protože jsem potřebovala omluvenku do školy a ještě jsem tam musela jít na kontrolu. Když jsem dorazila, byla v čekárně hora lidí a tak jsem si sedla a čekala a čekala a čekala. Nakonec jsem se přece jenom dočkala, vešla jsem do ordinace a místo mojí doktorky seděl v ordinace úplně cizí doktor(nebyl zas tak cizí, už jsem ho tam jednou viděla). Podíval se na moje břicho a řekl, že je všechno v pořádku, tak jsem ho požádala jestli by mi nenapsal omluvenku do školy kvůli tělocviku. Čučel na mě jako bych spadla z Marsu a řekl mi, že rodiče píšou omluvenky dětem sami(což je ale podle mě blbost, když je člověk měsíc doma). Potom jsem se ho zeptala jestli už půjdu do školy, ale on mi oznámil, že na to ať laskavě zapomenu, že do školy půjdu nejdřív na konci června. Dívala jsem se na něho a přitom mi málem upadla dolní čelist, já hloupá jsem si myslela, že půjdu zítra do školy, to jsem se ale zpletla. Protože mi už neměl, co jiného říct, až na to, že půjdu ještě na několik děsných vyšetření, sebrala jsem se a šla jsem tedy domů. S mým taťkou jsem celou cestu diskutovala a snažila jsem se ho přesvědčit, abych mohla jít do školy, ale marně. No prostě supeeeerrrrr:-((( Už se fakt těším, až budu moct jít do školy(vím, že tato myšlenka je pro některé z váš opravdu šílená, ale kdyby jste byli měsíc doma jako já, taky by jste to doma už nemohli vydržet).