Stalo se to asi před týdnem. Ráno jsem vstala úplně v poho plná optimismu. Rychle jsem se najedla, oblíkla a umyla. A už jsem stála před domem a chtěla jsem jít do školy, ale najednou jsem si uvědomila, že nemám klíče. Naštěstí byl taťka doma a tak mi je podal. Do školy jsem došla bez žádného průšvihu. První dvě hodiny vypadaly velmi nadějně a tak už jsem si začala myslet, že dnes bude super den.(ale velmi jsem se pletla) Hned třetí hodinu mě nadšení přešlo, úča mě vyvolala na něco, co jsem totálně neuměla a taky jsme to nikdy nebrali, ale ona říkala, že prý jo a tak byla moje žákajda o jednu 4 těžší. Myslela jsem si, že už mě nic horšího nemůže potkat a tak jsem ani nevnímala, že jdem v těláku běhat do parku(což nesnáším). Tělocvik jsem naštěstí přežila a tak jsem se odpotácela na oběd, kde naštěstí nebyla řad a tak jsem si řekla, že aspoň nějaké štěstí mě potkalo. Jelikož jsem měla hrozný hlad, ani mi nevadilo, že máme na oběd nedovařené těstoviny(byly mnohem lepší než zkyslé mlíko včera). Potom jsem šla domů, když jsem dorazila, chtěla jsem zavolat mamce, ale ne a ne se dovolat, že prý mamčino číslo do práce neexistuje. A tak jsem se naštvala a chtěla jsem jí zavolat na mobil, ale můj mobil byl vybitý. Takže jsem to na chvíli vzdala a poté to zkusila znovu a podařilo se mi to. Poté jsem šla vyvenčit babiččiného psa, když jsem byla u domu, zjistila jsem, že nemám babiččiny klíče a tak jsem zvonila a zvonila, ale moje babička mi otevřela až po půl hodině. Její výmluva zněla:,,Já jsem spala''. Vzala jsem tedy psa a šla jsem ho vyvenčit. Jakmile jsem však Bibinku vyvenčila a přišla opět k babiččinému domu, vzpomněla jsem si, že nemám ty klíče a tak jsem musela zvonit. Jako vždy mi nikdo neotvíral a tak už jsem si myslela, že se ubytuju i se psem pod dveřmi. Avšak ubytovávat jsem se nemusela a milá babička mi otevřela. Její výmluva prozměnu zněla:,,Já jsem luxovala''. Odevzdala jsem babičce psa a šla jsem domů, samozřejmě mě chytla bouřka a já jsem zmokla až na kost. Naštěstí se mi už ten den nic takového nestalo a já doufám, že už si tento den nikdy nezopakuji!!!!!!!!!!!